Any Ondráková (článek z reflex.cz) 1

23. dubna 2008 v 17:52 |  Any Ondráková
Pod zkráceným jménem Anny Ondra se stala jednou z prvních filmových hvězd, která přes berlínské, vídeňské, pařížské i londýnské ateliéry dobyla Evropu. V českém filmu však ANNY ONDRÁKOVÉ (15. 5. 1902-28. 2. 1987) patří ještě výlučnější postavení: navždycky zůstane mezi průkopníky tehdy ještě němého filmu, kteří prací v provizorních a mnohdy svízelných podmínkách navzdory počátečnímu společenskému opovržení prošlapali novému druhu umění cestu.
Malá Anna byla typickým rakousko--uherským dítětem. Její otec byl totiž důstojníkem, který působil v různých částech monarchie. Jeho rodina se samozřejmě stěhovala s ním. Proto se místem narození jeho dcery stal polský Tarnów. "Narodila jsem se 15. května. Rok vám neprozradím, poněvadž nyní bych chtěla být starší a přijde doba, kdy tomu bude naopak," napsala trochu koketně tehdy začínající evropská hvězda ve svém životopise pro Portréty předních českých filmových umělců, které vyšly v roce 1922. Životopisci však rok jejího narození zaznamenali neúprosně - 1902.
Místem, kde získala kvalifikaci pro své pozdější povolání, se stala jugoslávská, tenkrát ještě italská a nyní chorvatská Pula. Tam namísto hraní s panenkami řádila s největšími uličníky a naučila se i trojité salto z půdy do kupy sena. Jeptiškám, které ji vychovávaly, připadala chytrá, i když příliš temperamentní. "Plavu jako ryba, jezdím jako cowboy a ráda bych to vše ve filmu uplatnila," shrnula devatenáctiletá dáma své vzdělání.
CHCI K FILMU!
Historek o tom, jak se sotva sedmnáctiletá Anna dostala k filmu, se zachovalo několik. K nejbarvitějším patří ta, kterou zaznamenal Otokar Hanuš ve Filmovém kurýru na sklonku třicátých let: Děvče okounělo v Ateliéru Kavalírka, který patřil Karlu Lamačovi a kde se právě natáčela filmová reklama. "Hlavní představitelka měla nožky jako od kulečníku a trochu paťaté. Co dělat, když právě reklamní film se týkal hezké ženské nožky? I zaskočila naše Anny a jako honorář za své první vystoupení dostala pěknou večeři: byly to dršťky na víně," napsal Hanuš.
Historka dojemně opisuje oblíbené příběhy o tom, jak "chudá holka ke štěstí přišla", ale pravdivá je snad jen v tom, že u filmové kariéry Anny Ondrákové stála trochu náhoda, ale hlavně to, že se k filmu dostat chtěla. Jiné podobné vyprávění zase popisuje, jak Anna bruslila na zamrzlé Vltavě pod dohledem přísné matinky a přitom padla do oka dvěma švihákům a budoucím režisérům, Karlu Lamačovi a Gustavu Machatému.
Karel Lamač opravdu u zrodu její kariéry stál, ale jejím objevitelem nebyl. Tím se stal dramaturg J. S. Kolár a režisér Přemysl Pražský, kteří jí v roce 1919 nabídli malou roli ve filmu - samozřejmě němém - Dáma s malou nožkou. O devět let později Anny Ondráková scénku, jak se dostala k filmu, dokonce sehrála znovu, tentokrát pro kameru. V unikátním snímku, který se dodnes zachoval, ji režisér Pražský pronásleduje petřínskými sady, nesměle ji osloví a nabídne jí filmovou roli. Dnes už je těžké říct, jestli ji jeden z prvních českých režisérů opravdu objevil někde v parku, nebo spíš na divadelních prknech, kde také vystupovala. Druhá varianta je pravděpodobnější, i když méně romantická.
Ještě po téměř pěti desítkách let s humorem vzpomínala na své první natáčení: "To byl nejen můj, ale i Machatého herecký debut. Režisér Přemysl Pražský nás proháněl po střechách Lucerny, mne jako ,nevšední zjev‘ a Olgu Augustovou v titulní roli."
To, že je nevšedním zjevem, o ní napsala dobová kritika, která si jí všimla i v tak malé roli. Pro Anny to však v první řadě znamenalo výprask, který jí uštědřila tatínkova pádná plukovnická ruka, když se její účinkování ve filmu provalilo. Není divu, filmaři tehdy stáli na stejné úrovni jako varietní umělci a vykladači budoucnosti od pouťových stánků.
OSUDOVÉ SETKÁNÍ
Anny Ondráková byla filmovou hvězdou už v němé éře. V jedné z typických rolí tohoto období jako ztřeštěná Fifi ve filmu Svatopluka Innemanna Milenky starého kriminálníka. - Repro z knihy K. Čáslavského Filmový Vlasta BurianDíky italským uličníkům však Anny získala i značnou tvrdohlavost a své budoucí povolání si navzdory rodičům prosadila. A hned druhý snímek, v němž hrála, jí přinesl setkání, které ovlivnilo její kariéru na dalších dvacet let. Gillyho dobrodružství se totiž odehrávalo v režii Karla Lamače, který si odbyl svůj debut před kamerou i za kamerou krátce před Anny.
Udělejme krátkou odbočku, protože Karel Lamač byl zásadní postavou nejen v životě Anny Ondrákové, ale celého českého filmu. Narodil se 27. ledna 1897 v lékárnické rodině - proto studoval farmacii, udělal praktickou lékárnickou zkoušku a zapsal se na univerzitu. Ale už v době studií se díky vrchnímu mechanikovi Ernemannových závodů, v jehož rodině v Drážďanech bydlel, seznámil s produkty této továrny, filmovými přístroji, které ho jako kutila a celoživotního vynálezce okouzlily. Konec první světové války strávil už jako frontový kameraman a točit filmy začal také hned po návratu do Československa, kde se stal technickým ředitelem nově založeného Excelsiorfilmu. Tato firma sídlila v soukromém bytě na Perštýně a kromě Lamače v ní začínal i nejúspěšnější český režisér Svatopluk Innemann, Gustav Machatý a Lamačův pozdější nerozlučný druh, kameraman Otto Heller.
Jak připomněl Jiří Hrbas v rozsáhlé studii o Lamačovi, kterou uveřejnil na počátku sedmdesátých let v časopise Film a doba, Lamač "měl energii, houževnatost, atletickou postavu a hezkou tvář a pochopil, že musí rozumět všemu". Dělal různé technické pokusy s filmem, ale zároveň chápal, že režisér musí být připraven, mít hotový scénář, že nelze improvizovat. Podle dalšího ze svých dlouholetých spolupracovníků, Václava Wassermana, měl Lamač organizační schopnosti, hrál, režíroval i podnikal a zároveň byl autorem i několika technických vynálezů v oblasti filmu.
DOBRODRUŽNÉ ZAČÁTKY
Není divu, že rodiče Anny Ondrákové byli proti tomu, aby jejich dcera pracovala u filmu. Podmínky, které tehdejší filmaři měli, byly opravdu průkopnické. Jediný ateliér existoval na Vinohradech, ale takový název byl pro bývalou sušárnu chmele při pivovaru snad příliš honosný. Byla to dřevěná bouda bez příček plná vyřazených divadelních dekorací a nábytku, kde permanentně hrozilo nebezpečí požáru. Proto filmaři raději vyráželi do exteriérů.
Anniny vzpomínky na tuto dobu o mnoho let později uveřejnil spisovatel Adolf Branald: "Byli jsme mladí, plní nadšení a fantazie. Věřili jsme, že český film postavíme na nohy, připadali jsme si jako pražská avantgarda ... Bohužel nám chyběly peníze a zkušenosti. Museli jsme každou scénu časovat podle stopek, filmový materiál byl nejdražší. Když milovníkovi sedla na nos moucha, nesměl ani mrknout, musel ji tam nechat a scénu dokončit. Za žádnou cenu se nesmělo opakovat."
Ondráková hrála téměř ve všech němých filmech, v komediích i tragédiích, zahrála si i s legendárním Josefem Švábem-Malostranským. Obecenstvo ji nejvíc milovalo v rolích rozpustilého žabce, kde vedle svých nesporných komediálních schopností uplatnila i sportovní výkony. Jak však sama později s humorem přiznala, ne všechny její tehdejší filmy zaznamenaly úspěch. Například Nikyho velebné dobrodružství, kde hrála pod pseudonymem Ossia Valdová, zcela propadlo.
Ale většinou kráčela od úspěchu k úspěchu už od začátku dvacátých let. Představovala štíhlý, dívčí typ, jenž ovlivňoval i módu. Původně ji režiséři nutili do polohy diblíka po vzoru Lucy Dorainové či Mary Pickfordové, ale když se od těchto tlaků osvobodila, stala se nejlepší evropskou filmovou komičkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.