Rozesmál i soudce (článek ze super.cz)

22. dubna 2008 v 18:10 |  Vlasta Burian
Vlasta Burian je synonymem smíchu a dobré nálady. Nad jeho životním příběhem ale leckomu ztuhne úsměv na tváři...
Vlasta Burian byl nejen králem komiků, ale také, a zůstane navždy, jejich mučedníkem." Tato věta, jíž uvádí Miloš Forman knížku o Vlastovi Burianovi, dobře vystihuje hercův neveselý osud. Celý svůj život jen bavil a rozesmával lidi. Přesto byl stíhán, zatčen a nespravedlivě souzen.
Vlasta Burian se narodil v krejčovské rodině. Otec byl však nadšeným ochotníkem, takže se jeho syn od dětství setkával s lidmi, kteří se zajímali o divadlo, a měl možnost slýchat příběhy z hereckého prostředí.
Brzy si zamiloval operu a začal se věnovat zpěvu. Vlastovou druhou velkou zálibou byl sport. Vynikal ve fotbale (chytal za Spartu), ale i v cyklistice a hrál závodně tenis. O jeho úspěších svědčil pokoj tak naplněný trofejemi, až to u Burianů vypadalo spíše jako u vrcholového sportovce než u budoucího herce.
Časem však sportovní aktivity ustoupily lásce k divadlu...
Své bavičské začátky si Vlasta odbyl v hospodách a na večírcích svých přátel, postupně se vypracoval až ke kabaretům, a konečně
i k divadlu.
Rychle se stal miláčkem publika a byl tak populární, že po něm byly dokonce pojmenovány bonbony Burianky a také nově vyšlechtěná květina - růže Vlasty Buriana.
Veřejnost ho znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však zádumčivý, náladový a trpěl maniodepresivními stavy. To se pak zavíral ve své luxusní vile v pražských Dejvicích s velkou tělocvičnou, bazénem a tenisovým kurtem...
Nedaleko Prahy měl statek, kde choval krávy, z nichž každá měla jméno podle postavy ze slavné opery - Carmen, Libuše a Mařenka. V dobách největší slávy si dokonce pronajal zámeček, kam o víkendech jezdil lovit. Bohatstvím se herec rád chlubil na veřejnosti, což bylo trnem v oku pozdějším politickým mocnářům...
První rána na Buriana dopadla ze strany Němců. Divadlo, které sám vybudoval, bylo zavřeno. Po válce ho prozměnu začali pronásledovat Češi. Na základě vykonstruovaných obvinění byl odsouzen za kolaboraci s německými okupanty. Herce uvěznili v cele s esesáky a kriminálníky, denně byl sprostě ponižován. Jedno z pěti obvinění, za něž byl odsouzen, znělo: Zdravil nacistickým pozdravem.
Burian se bránil, že takhle nezdravil, a pokud vůbec zdravil na jevišti se zdviženou pravicí, byla to ruka se zaťatou pěstí nebo že tento úkon doprovázel slovy: "Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů." V soudní síni vybuchla salva smíchu, koutky cukaly i hlavnímu soudci...
Vážnost obviňujících výroků byla rázem tatam, ale ani to mu nepomohlo. Když jej po pětiletém věznění propustili, nesměl už znovu otevřít své divadlo a přišel o veškerý majetek. Burian byl jako vyměněný. Někdejší sebevědomý požitkář zmizel, zůstal zdrcený člověk s podlomeným zdravím, s prázdnými kapsami a bez perspektivy.
Musel se živit podřadnou manuální prací, jako je škrábání brambor, nebo fáráním v severočeských dolech. Jedinou útěchou mu byla manželka Nina, která při něm stála i v nejtěžších dobách a vždy o něj láskyplně pečovala.
Herectví se nějakou dobu mohl věnovat jen ilegálně. Později dostal povolení se do divadel vrátit, ale protloukal se s velkými obtížemi a dřívější slávy už nikdy nedosáhl.
Poslední roli života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec zemřel na plicní embolii - doma u své ženy, jež ho za devět měsíců následovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MariSisi MariSisi | Web | 2. února 2009 v 14:55 | Reagovat

Jo...To byly krásný doby...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.