Tajemná věrná kráska (článek ze super.cz)

22. dubna 2008 v 17:59 |  Marie Glásrová
Pozornost ctitelů, diváků i filmové kamery vábila hlubokým pohledem nádherných očí, skvělou postavou, nevšedně zabarveným hlasem a nesporným talentem, se kterým by ona sama nejspíš nikdy nic nepodnikla - pokud by ji nepřinutil tatínek.
Její otec, venkovský lékař v Horní Suché u Karviné, si totiž kdysi vzal do hlavy, že z jeho holčičky bude herečka. Ještě líp - hvězda! Přinejmenším v době druhé světové války se jeho sen splnil, protože Marie Glázrová patřila spolu s Hanou Vítovou, Lídou Baarovou, Adinou Mandlovou a Natašou Gollovou mezi nejobsazovanější herečky protektorátního filmu.
S žádnou z těchto kolegyň se však nepřátelila a popravdě řečeno, měly ji často 'v prádle'. Na rozdíl od nich nechodila na žádné večírky, ani se společensky (natož jinak) nezaplétala s nacistickými důstojníky a nehrála v jediném německém filmu. Je tedy docela záhadou, že ji tehdejší režim nechal natáčet a mohla zazářit například ve filmech Babička, Noční motýl, Okouzlená, Turbina, Městečko na dlani nebo Tanečnice a dalších.

Zamilovaný nováček

Zástupy mužů před ní byly ochotny padnout na kolena. Včetně kolegy z Vinohradského divadla Svatopluka Beneše, který později napsal: "Když jsem začínal ve Vinohradském divadle, byla mi první partnerkou velmi krásná a skvělá Marie Glázrová. Zamiloval jsem se do ní, teď už to mohu říct, na jevišti i v civilu." Marie Glázrová však jeho lásku neopětovala.
Vážnějších vztahů mnoho neprožila ani jako dívka, ten pravý měl přijít až díky angažmá v Národním divadle. Tam půvabná tmavovláska až dojemně náhodně (jak se později usmívala) potkávala na chodbách velmi slavného operního pěvce Eduarda Hakena. Zamilovali se do sebe, dlouhé roky se však nemohli vzít... Ale to bychom předbíhali.
Marie Glázrová se narodila 11. 7. 1911, na severní Moravě prožila celé své dětství. Už ve čtrnácti ji tatínek přiměl udělat si univerzitní zkoušku z francouzštiny. I to, že šla studovat konzervatoř, bylo jeho přání. Ona původně nic takového dělat nechtěla, jenom poslouchala svého otce, kterého měla nesmírně ráda. Když byla malá, obkládal její postýlku knihami, slovníky, články zaškrtnutými v novinách.
Denně se měla naučit alespoň několik slovíček. Budoucí hvězda Marie Glázrová v Praze brala soukromé hodiny u slavné herečky Izy Grégrové, absolutorium na konzervatoři složila v roce 1931. Jenže místo toho, aby jí podle všech předpokladů Praha padla k nohám, přišlo obrovské zklamání.

Burian se v ní spletl

Prvním místem, kde se v Praze ucházela o práci, bylo Divadlo Vlasty Buriana. Známý komik ji ale odmítl, 'branže' se to dozvěděla a nikdo ji nechtěl zaměstnat. Přijala proto místo v Plzni. Už o rok později se však triumfálně vracela do hlavního města, její talent byl zjevný a uznal to nakonec i Burian, když si speciálně Glázrovou přál obsadit do svého filmu Ulice zpívá.
Marie Glázrová natáčela filmy, zároveň působila na Vinohradech a od roku 1939 v Národním divadle... kde se zamilovala. Známost s Eduardem Hakenem trvala několik let, než byla svatba. Hakenovi rodiče totiž žili na Ukrajině a pár čekal na požehnání. "Když se dědeček jako volyňský Čech vrátil z Ukrajiny," vzpomíná Maruška, dcera slavného páru, "a poznal maminku, řekl: Kdybych jen tušil, koho si chceš vzít, tak jsem souhlasil na dálku."
Marušla byla jediným dítětem, které se ze sňatku narodilo. "Škoda, že se naši nevzali dřív. Maminka vždy říkala, že chtěla alespoň deset dětí. Celý život cítím, že do mě vložili tolik lásky, že by jí pro deset dětí bylo dost." Po druhé světové válce rolí pro Marii Glázrovou valem ubylo. Ještě stačila natočit svůj nejslavnější film Rozina sebranec, ale pak už se před kamerou objevovala jen sporadicky.

Hvězda v domácnosti

Komunistickému režimu se nehodila pro svou noblesu a 'prvorepublikový šarm'. Národní divadlo jí sice udělilo v roce 1960 čestný titul, ale až do devadesátých let se pro ni našly pouhé čtyři role. Jednou z nich naštěstí byla Adelaida v Orkényho Kočičí hře. Hakenovi bydleli v Praze na Kampě, scházeli se s celou řadou známých osobností. Přestože je přátelé z ciziny lákali k emigraci, nikdy se k ní neodhodlali.
"Moji rodiče byli spjatí se svou vlastí, měli onu masarykovskou výchovu a přesvědčení, že člověk má žít tam, kde se narodil, a vážit si, kam ho osud snesl." Marie Glázrová se obětavě starala o manžela, který zemřel dříve než ona. Ostatně... v pět ráno vstávala a vařila snídani, ještě když šla z role do role a snily o ní tisíce mužů. Zemřela 19. února 2000.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.